Záhadné kruhy v obilí

O kruzích v obilí se začalo více mluvit v sedmdesátých letech, kdy začaly růst jako houby po dešti v legendami opředeném hrabství Wiltshire. Tato malá část anglické půdy se stala kultovním místem příznivců nadpřirozena, ale i zvědavců, kteří sem proudí přes půl světa v naději, že se stanou svědky něčeho výjimečného. Kruhy se objevovaly na různých místech už dříve, avšak až masivní výskyt v anglickém hrabství upoutal pozornost médií. Farmáři si zvěsti o nich předávali po generace. Nikoho asi nepřekvapí, že středověk připisoval výskyt obrazců v obilí nečistým silám. V archivním dokumentu z léta roku 1678 se lze dočíst:

„Rolník ke svému ohromení za úsvitu spatřil, že obilí je pokoseno nadpřirozenou silou. Ďábel však obilí nepožal obvyklým způsobem, nýbrž každý klas položil s takovou precizností, že by smrtelníkovi trvalo celý život učinit, co on dokázal za jedinou noc.“

Jakmile byla celá záležitost dostatečně zpopularizována, začali se objevovat první napodobitelé. Později byly dokonce vypisovány soutěže o nejzajímavější výtvor. Navzdory skvělé kreativitě některých jedinců se nikomu nepodařilo dodržet nejzásadnější skutečnosti těch, které vznikly opravdu „z ničeho,“ a které spolehlivě odlišují napodobeniny od padělků:

Stébla nejsou polámána, ale jenom ohnuta, a v této nepřirozené vodorovné poloze obilí nerušeně dál roste. Kolínka stébel jsou jakoby napuchlá. Kruhy nikdy nepřesahují hranice pole. Na okrajích nechávají stát úzké „obilné závěsy.

V kruzích neznámého původu se mnohým jedincům dělá slabo, hučí jim v uších, a shodně vypovídají, že slyšeli zvuky podobné hlasitému cvrkotu cikád. Aby toho nebylo málo, někteří badatelé dokonce tvrdí, že osobnost pozorovatele má vliv na to, co vznikne na poli, které zítra ráno navštíví. Zní to podobně, jako když policie zastavila auto světoznámého zakladatele kvantové mechaniky, fyzika Schrödingera, aby mu po kontrole oznámila, že má v kufru mrtvou kočku.

„Teď už ano. Ale zůstala by živá, kdybyste se do toho kufru nepodívali,“ odpověděl překvapeným policistům nositel Nobelovy ceny.

Terence Meaden, anglický vědec, kterého sotva někdo může nařknout z víry v nadpřirozeno, se domnívá, že příčinou kruhů v obilí jsou elektricky nabité částice tvořící větrné víry. Jakmile Meaden tuto teorii publikoval, stala se zvláštní věc. Na svých výpravách začal náhle objevovat obilné struktury, mající tvar pravidelných mnohoúhelníků, nebo dokonce čtverců, což jeho teorii vírů zcela rozmetalo.

Máme tedy kruhy brát jako poselství, jimiž se nám někdo neznámý snaží cosi sdělit? Nebo jsme to dokonce my sami, snažíce se sami sebe z budoucnosti nakopnout, posunout se z mrtvého bodu, v němž se naše civilizace podle mnohých právě nachází?!

Ať už je to jakkoli, neznámá síla nevolí zrovna nejlepší formu komunikace. Obilné vzkazy se totiž zatím nepodařilo nikomu rozluštit. Zůstávají prozatím, spolu s písmem Voynichova rukopisu a mnohými dalšími podivnostmi, lehce znepokojujícím naplněním odvěké člověčí touhy po záhadách.

Stojíme, řečeno slovy T.H.Huxleyho, na malém ostrůvku poznání uprostřed moře nevysvětlitelna. Naším úkolem je v každé další generaci získat další maličký kousek pevniny. Důvěřujeme přehnaně vědeckému poznání, a v iluzi relativního bezpečí, které nám dává, žijeme v obrovském omylu, že už nás nic nemůže překvapit.