MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Přísně tajný film
Čím míň toho o Počátku budete vědět, tím lepší. Takže pokud si nechcete kazit překvapení, tak prostě přijměte fakt, že máte před sebou jeden z nejlepších (nebo aspoň nejzajímavějších) filmů tohohle roku a dál se v tom nenimrejte. Recenzi si přečtěte až ve chvíli, kdy už bude film za vámi a já si nebudu muset brát servítky. Klidně běžte rovnou, počkám tady. Dám si kafe, skočím si na cigaretu, vybuduju pár pyramid... už jste zpátky? Páni, to to letí.

Takže teď můžu klidně říct, že Počátek má obsahem blízko k románům Philipa K. Dicka a stylem k žánru cyberpunku - i když se tam žádné počítače nevyskytují, jen lidské mozky, takže jde vlastně spíš o mindpunk (copyright Jana Jůzlová). Příběh? Skupina specialistů se živí tím, že vstupuje do snů jiných lidí a vytahuje odtamtud tajné informace. Ovšem teď po nich někdo chce něco speciálního – aby do mysli naopak myšlenku vložili. Hlavní hrdina (v podání Leonarda DiCapria) dává dohromady tým profíků a pouští se do největší akce svého života.

Snové obrazy
Scénáře z Nolanovy dílny byly vždycky zajímavé a promakané a Počátek není výjimka. Vyhýbá se pastem žánrových klišé, překvapuje nápady, úchvatnými obrazy a vizuálními hříčkami, nebojí se vyprávět příběh v příběhu, každý s jiným plynutím času. Je to perfektní a propracované soustrojí, rozmáchlé a přesto komorní. Je to jedna z mála sci-fi, která si nehraje na záchranu světa, ale skutečně vypráví jen příběh jedné mozkové loupeže s následky pouze pro ty, kdo se kolem ní motají.

Postavy jsou ve filmu úmyslně potlačené, důležitá je jen jejich funkce. Nolan se soustředí hlavně na svět. Svět plný fascinujících vizí, ale přesto se řídící jasnými pravidly. Nolan nezačal chrlit jeden bizarní nápad za druhým, ale všechny podivnosti slouží příběhu a mají ve filmu svou roli. To ovšem neznamená, že by vám některé záběry nevyrazily dech. Všechno to ale Nolan dokáže uřídit, a tak se finále může odehrávat ve třech snových a časových rovinách a udržet si přehlednost a kompaktnost.

Dobře seřízený stroj
Počátek není postavený na překvapivých zvratech. Nolan už na začátku ukazuje karty a než na velkých šocích staví svůj až architektonicky vybudovaný film na detailech a drobných úhybech. Někoho může na filmu rušit přílišná chladnost (i emoční problémy hrdiny jsou pojímané víc jako zajímavá záhada než jako strhující osobní krize), až vykalkulovanost. Je to skutečně především precizní mechanismus než emoční jízda. Ale to je v pořádku, to k žánru patří.

Osobně mě spíš zamrzelo, že některé nápady nejsou tak využité (obyvatelé snů, kteří se chovají jako uchvatitelé těl, princip labyrintů, vysvětlení Pustiny), ale to už by asi ten film musel být nejmíň čtyřhodinový. A pořád ještě můžeme doufat v DVD a režisérský sestřih.

Vnuknutí
Zatímco některé filmy nadchnou a vyšumí, tak Počátek, podobně jako myšlenka, zapustí v mozku kořeny a začne tam růst a bujet. A s tím přijde i chuť dát si ho podruhé a vychutnat si znova tuhle hypnoticky pozvolnou procházku po minovém poli, prohlídnout si, jak tenhle precizní mechanický orloj klape, sledovat, jak do sebe všechno zapadá. S tím, jak v hlavě sílí respekt k Počátku, roste ale i nervozita. Není třeba ještě nějaká jiná myšlenka, kterou nám tenhle film vložil do mozku? Neusadila se tam myšlenka, že bychom měli zabít prezidenta, nebo, což je ještě horší, darovat peníze na dobré účely?

Po shlédnutí Počátku si člověk uvědomí, že už nemůže věřit ničemu. Ani vlastním snům.

Hodnocení: 9/10
V kinech od: 22. 7. 2010

Podívejte se na trailer: