Shrek počtvrté a tentokrát celkem vážně

Ano, pokud by to mělo dopadnout jako v minulém díle, kdy se většina vtipů míjela cílem a spíš než huronský řev vyvolávala rozpačité ticho přerušované pouze tichým cvrkáním cvrčků, je lepší to rovnou vzdát... ale sakra, Shrek byl přece původně legrační film. Jednička velmi a dvojka dostatečně.

Čtyřka je ukázkový snímek z kategorie „po shlédnutí zapomeňte“. Nevyvolá skřípění zubů, obstojně zaplácne čas, v sále neusnete, ale že by tam bylo něco, co by si člověk pamatoval? Nebo kvůli čemu by na to šel ještě jednou?

Krize středního animovaného věku
Nevím, nakolik bude příběh o krizi středního věku brát malé děti („Je, mami, už se těším, až budu starej a budu doma za troubu!“), ale troufám si tvrdit, že chlapy to spíš popudí.

Základní příběh je totiž o tom, jak se Shrek z bouřliváka stane domácím bačkorou, vzbouří se proti tomu, vymstí se mu to a nakonec je rád, že je zpátky doma pod pantoflem. Ještěže se neplánuje pětka, tam by na něj patrně čekala kastrace.

Už tak je ponižující vidět svého hrdinu jako totálního fotra (o čemž už byla v podstatě i trojka, jen víc maskovaně), jehož dny jsou jeden jako druhý, bez oddechu, bez chvilky zábavy, aby nakonec pochopil, že tak to má být, tak je to správné - jen když je tu láska rodiny. Ještě jednou tím kladivem do koulí, prosím, poprvé to málo bolelo.

Vláda trpaslíků
Vykašleme se na to poselství, že je správné být otrokem rodiny a nemít vlastní svobodnou vůli, protože když se vzepřeme, přijdeme o všechno a vlády nad zemí se ujme trpaslík (čímž se vysvětluje Nicolas Sarkozy). Vykašleme se i na humor.

Co příběh? Je na něm něco zajímavého? Nic moc. Děj sice vytahuje z kapsy alternativní pohádkový vesmír, kde vidíme , jak by to vypadalo, kdyby se Shrek nenarodil, ale s tímhle nápadem tvůrci pracují opatrně jako pyrotechnici s odjištěnou bombou. Dokonce se ani nesnaží vymáčknout ze svých tykvic nějaké vtipy evokující slavné postkatastrofické bijáky. Čas zabíjí vykukováním starých postav v lehce novém vydání a poměrně solidně zvládnutými akčními scénami. Letecké souboje s čarodějnicemi rozhodně stojí za zmínku.

Lepší... ale jen o trochu
Ve srovnání třeba s Jak si vycvičit draka (ať se pořád neoháním filmy Pixaru) jsou tady veškeré dějové zvraty přesně nalinkované, předvídatelné a emoční proměny ničím neodůvodněné. Xenoidní Fiona Shrekem pohrdá, ale stačí krátká střihová montáž (ten zázračný lék na všechny filmové neduhy) a už jsou jedna zelená ruka. A tak je to se všemi.

Čtvrtý Shrek má ale jednu velkou výhodu. Přichází po třetím, který se nepovedl tak moc, že každá, i ta sebemenší změna k lepšímu je oslavována sborovými chorály. A čtvrtý díl je změna k lepšímu. Ne nijak výrazná, ale je. Shrek nekončí (pokud tedy končí) s největší slávou, ale ani s ostudou. Aspoň že tak. Ale bylo to těsně.