Zatmění pojednané jako studie duševních úchylek

Upíří pedofilové
V centru dění je sice starý, ale mentálně nedospělý muž, který se snaží získat prestiž ovládáním sotva zletilé dívky, takže, když srovnáme jejich věk, dá se směle označit za pedofila, přinejlepším hebefila.

Převyšuje dívku ve všech ohledech - v síle, zkušenostech i v používání make-upu. Proto jí také odmítá „kousnout“, neboť tím by se mu mohla stát rovnou. Je to muž, toužící ženu ovládat, čili postava, která se obvykle ve filmech ocitá v rolích padoucha – viz Noci s nepřítelem.

Hrdinka je ale ovládána ráda. Je to klasická puberťačka, která sice předstírá svou odlišnost, ale v podstatě není ničím zajímavá, takže se zuby nehty (v tomhle případě více zuby) chopí šance být něco víc a s umanutostí a bezohledností se dožaduje svého, i když to přinese víc škody než užitku.

Jelikož je ve vztahu k „upírovi“ submisivní, kompenzuje si to ve vztahu s mentálně zaostalým Jacobem (u něhož, stejně jako u jeho rodiny, se nižší IQ projevuje především tím, že nejsou schopni si obléknout horní část oděvu).

Zajímavé je i její váhání mezi (v podstatě degenerovaným) synkem z bohaté rodiny a živočišným chlapcem z přírodní komunity (u nás by mohl pocházet z romské osady). Zatímco v obvyklém romantickém příběhu by nakonec zvolila lásku nad bohatstvím, tady se rozhoduje opačně. Nejde jí o lásku. Jde jí o moc.

Studium závislosti
I ostatní postavy jsou přímo učebnicové ukázky závislosti. Upírova sestra dává svému „postižení“ za vinu, že se nedokáže hnout z místa, aniž by se o to, stejně jako kdokoliv z rodiny, snažila.

Mstící se upírka dává dohromady armádu sádrových upírů, kterou jí pak kladní hrdinové bezohledně rozbijí, čímž je znehodnotí pro další prodej.

Všichni hořekují nad svou dlouhověkostí a věčným životem a přitom jsou sotva o něco starší než kavkazský důchodce. Uvědomte si prosím, že Edwardovi je sto let! Tolik se dneska lidé dožívají a často mají víc energie než celá vampýrská rodina dohromady.

I milostný vztah hlavních hrdinů je předem odsouzený k tragickému konci... a to ne proto, že jeden z nich je upír a druhý člověk, ale proto, že jsou oba retardovaní. V tom musíme pochválit autory scénáře, kteří úmyslně vedou veškeré jejich rozhovory bez jediného nápadu nebo svižného dialogu, aby podtrhli úmornou bezvýchodnost jejich vztahu. Stále opakují to samé, čímž se jednak podtrhuje fakt, že nejsou schopní se emočně pohnout z místa... a jednak to, že si ustavičně musejí své city připomínat a utvrzovat, aby se přesvědčili, že vůbec něco cítí.

Navíc se ve scéně, kdy hrdinka „upírovi“ nabídne své tělo, jasně ukazuje, že tento je impotentní a maskuje svou neschopnost za morální zásady, čili jejich vztah nedojde ani emočního ani sexuálního naplnění.

Impotence jako téma
Impotenci tvůrci vyjádřili i neschopností hrdinů konat. Upíři v Seattlu zabíjejí a nikdo s tím nic neudělá, dokud hrozba nepřijde přímo před práh. A i padouška Victoria začne konat teprve poté, co celý minulý díl běhala lesem.

Příznačné je i to, že padouší jsou tu „mladí upíři“, čti ještě akční, draví, potentní – a je typické, že jejich nejsilnější zbraní je objetí. Něco, čeho hrdinové nejsou schopní, a když hrdinka mrzne, musí za Edwarda zaskočit v posteli vlkodlak Jacob... čím se zas odkazuje na staré příběhy, kdy sluhové zaskakovali za své nemohoucí pány. Tak bude zřejmě i nadále vypadat vztah hlavních hrdinů.

Je příjemné, že se pod maskou naivního romantického se skrývá depresivní příběh, kteří patrně budoucí psychologové a sexuologové budou používat k rozborům. Samozřejmě, pokud nejste odborník na úchylky, budete se u filmu neskutečně nudit. Ale to už je osud všech vědeckých prací.