Pohlavní zdrženlivost
Na konci 19. století byly i počestné ženy vyčerpány z nekonečné řady početí a porodů. Přesto se antikoncepci nevěnovala téměř žádná pozornost. Způsobovala to jednak církevní dogmatika a jednak byla za početí dětí zodpovědná žena. Těm po desítce porodů nezbývala jiná možnost než pohlavní zdrženlivost, kterou podporovala i církev. Podle tehdejších mravních zásad jste se směli se svou manželkou milovat za účelem plození dětí maximálně jednou za týden.
Záhadná menstruace
Bohužel i renomovaní lékaři té doby byli omezeni svými znalostmi. Menstruační cyklus představoval záhadu. Umění a vědomosti porodních bab a přírodních léčitelek, jak nepřijít do jiného stavu, se zapomnělo. Nejhůře na tom byly městské chudé ženy a dívky. Teprve ve 20. letech se podařilo rakouskému lékaři Hermannu Knausovi stanovit přesněji momenty ovulace v menstruačním cyklu, a tím tudíž i plodné dny. Své poznatky představil veřejnosti až v roce 1929 na mezinárodním gynekologickém kongresu.
Přerušovaná soulož vás připraví o rozum
Odvážnější zdravotnické příručky popisovaly metodu „coitus interruptus“, ale i v odborné veřejnosti se velmi diskutovalo o škodlivosti této metody. Mnozí lékaři koitus interruptus jako formu antikoncepce odsuzovali a považovali ji za neskonale trapnou a ve své konečnosti nejistou. Lékaři poukazovali na mužovo zdraví: „Před tímto ochranným prostředkem je třeba naléhavě varovat, neboť mimořádnou měrou poškozuje mužův nervový systém. Vypětí nutné pro přerušení maximálního vzrušení je tak veliké, že při trvalém praktikování této metody mohou nastat nervové poruchy, jež nezřídka trvají celé roky.“ Pro lékaře bylo určující také nezmenšovat požitek z milostného aktu jako takový.
Nebezpečné výplachy
Ženám byly občas doporučené výplachy octovou vodou, prášky či čípky, které se před pohlavním aktem zaváděly do vagíny. Bohužel tyto látky byly natolik agresivní, že byly sice na jednu stranu alespoň trošku účinné, ale na druhou způsobovaly ženám těžké gynekologické záněty.
Vzestup kaučuku
Vojákům na cestách byly již dlouhá staletí doporučovány prezervativy, které je měly chránit před nákazou pohlavními chorobami. Už antika uměla kondomy vyrobit z rybích či jehněčích střev, novověk využíval i plátýnka napuštěná do nejrůznějších směsí chránících zejména před syfilidou. Takovéto kondomy se musely při užívání lubrikovat. K tomu se nejčastěji používala teplá směs z mléka a medu. Mezi obyčejné, chudé měšťany prorazily kondomy až kolem fin de siècle. O možnosti použít je jako antikoncepční prostředek se začalo uvažovat až s nástupem nové technologie jejich výroby. V roce 1843 se podařila vulkanizace kaučuku a prezervativy se začaly sériově vyrábět z přírodní gumy. Kondomy se po použití vypraly a usušily, aby bylo možné je znovu použít. Musíme si uvědomit, že se jednalo o velmi drahou a delikátní záležitost. Ještě v roce 1900 stál jeden kaučukový kondom jednu korunu, na níž tovární dělnice pracovala celý den u stroje, případně služebná si průměrně vydělala 10-20 korun měsíčně. Přesto představuje kondom zlom v dějinách antikoncepce.
Zdroje:
Sabine Fellnerová, Katrin Uterreinerová: Milostné pletky v habsburské monarchii. Ikar, 2013.
Springerová, Jenny. Domácí lékařka. Praha: J.N. Jindra. 1909
https://plus.rozhlas.cz/intimni-historie-kondom-6633942
https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/psychologie-dnes/84331/laska-a-sex-v-19--stoleti
https://ladytekkno.estranky.cz/clanky/prirucka-o-sexu-z-19-stoleti--rady-pro-mladou-nevestu.html
Antikoncepční metody našich praprababiček
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!