MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Není divu, že se proti takovému útlaku některé ženy veřejně vzepřely. Jednou z nich byla i Mary Wollstonecraftová.

Postavení ženy v minulosti

V minulosti byla žena muži zcela podřízená. Nejprve byla něčí dcera, posléze něčí manželka a jako taková byla představována ve společnosti. Pokud neměla otce ani manžela, zastupoval její zájmy bratr, popř. poručník, který měl zase jeden hlavní úkol – najít jí manžela. Ženy byly v minulosti vychovávané především k tomu, aby se dobře vdaly, ideálně za bohatého muže, který zajistil ji i jejich děti. Měla za úkol starat se muži o domácnost, hostit jeho návštěvy, ale nevměšovat se do debat a „mužských záležitostí“. Prioritou bylo, aby svému muži dala potomka, ideálně opět mužského pohlaví, protože každý muž chtěl především dědice. Dívkám by musel shánět věno a opět se starat o to, za koho ji jednou provdá. Byla to starost navíc.

Ženy neměly jen volební právo, možnost srovnatelného vzdělání s muži a možnost prosadit se v nějaké profesi, jako dnes. Některé to sice dokázaly, ale byly většinou veřejností odsouzené. Vždyť i učitelky v dívčích školách v době, kdy už bylo studium ženám umožněno, žily samy a byly společností odsouvány. Než k tomu však došlo, bylo potřeba, aby se některé odvážné z nich ozvaly, a to pořádně hlasitě.

Obhájkyně ženských práv

Angličanka Mary Wollstonecraftová byla jednou z žen, které se jako první vzepřely nespravedlivému postavení, do něhož ženy uvrhlo opačné pohlaví. V roce 1792 Wollstonecraftová vydala spis Obhajoba práv žen. Žádala uznání ženských práv v soukromém i veřejném životě. Žádala, aby bylo odstraněno jejich podřízené postavení mužům a aby mohly dívky studovat, stejně jako chlapci. Nesouhlasila s tím, že žena má být jen ozdobou mužova domu a pokud už měla v něčem vynikat, byl to zpěv, hra na klavír nebo vyšívání. Prohlašovala, že mezi pohlavími neexistují jiné rozdíly než ty, které vytvořila sama společnost. A také zpochybňovala, že jediným údělem žen je starat se o domácnost a děti.

Nepochopená revolucionářka

Mary Wollstonecraftová samozřejmě nebyla společností pochopena. Byla považována za tu, která se ozývá, jako ateistka a nebezpečná revolucionářka, a dokonce ji v tisku označili za duševně chorou osobu a ženu lehkých mravů. Po její předčasné smrti v roce 1797 ji však překvapivě obhajoval její manžel, když napsal životopisné dílo, v němž osud Mary podrobně popsal. Ani tato kniha jí však příliš nepomohla. Místo, aby byla konečně pochopena a přijata společností, byla odsouzena za řadu svých milostných scén a odsouzena jako ztělesnění zkaženosti.

Zdroj:

100+1 Zahraniční zajímavost, 11/2021, str. 32 -33

Soukromé studijní poznámky redaktorky