V mnoha domácnostech platí (někdy vyslovené, jindy tiché) pravidlo: bez polévky to není „pořádný oběd“. A i když se dnešní stravování mění, právě polévky zůstávají překvapivě odolnou tradicí – jen dostávají nové podoby.
Proč jsou Češi „polévkový národ“
1) Klima a rytmus dne
Středoevropské počasí s dlouhou chladnější částí roku polévce přeje. Teplý talíř vývaru nebo husté bramboračky je praktické, levné a rychle zahřeje. Tradiční rytmus dne navíc dlouho stál na vydatném obědě, a polévka fungovala jako ideální rozjezd.
2) Hospodárnost a kuchyňská vynalézavost
Polévky skvěle zpracují zbytky i sezonní suroviny: kořenovou zeleninu, luštěniny, kroupy, brambory, houby. Vývar umí vytěžit maximum z kostí a odřezků masa; zahuštění jíškou, zásmažkou nebo rozvařenou zeleninou zas udělá „málo“ na talíři „hodně“. V české tradici je polévka často ukázkou kuchařského umu: jednoduché suroviny, ale výrazná chuť.
3) Rodina, neděle a „léčivý“ vývar
Nedělní slepičí či hovězí vývar s nudlemi je pro mnoho rodin rituál. Zároveň přetrvává víra v polévku jako domácí medicínu: při nachlazení „kuřecí vývar“, po náročném dni „česnečka“, po horách „kulajda“. Není náhoda, že právě polévky bývají první volbou, když se člověk necítí dobře.
Dvě hlavní větve: vývary a „husté“
Vývary: čistota a síla chuti
Čirý vývar je v Česku symbolem poctivosti. Opravdový vývar vzniká pomalu: maso (hovězí, slepičí), kosti, kořenová zelenina, pepř, nové koření, bobkový list, dlouhé táhnutí. Servíruje se s nudlemi, kapáním, játrovými knedlíčky nebo zeleninou.
Husté polévky: jídlo v misce
Druhá větev jsou polévky, které umí nahradit hlavní chod: bramboračka ( krkonošská bramboračka recept ), gulášovka, zelňačka ( zelňačka recept ), čočková, kulajda. Často se zahušťují jíškou (klasika), rozvařenými bramborami, luštěninami nebo smetanou. V hospodách a kantýnách jsou husté polévky stabilní jistota – hlavně v zimě.
Polévka v české hospodě a jídelně
Polévka byla a je „bezpečná volba“: levnější než hlavní jídlo, rychle hotová, dobře se drží v teplotě a dá se vařit ve velkém. Proto je v denních menu téměř povinná. Zároveň platí, že právě na polévce se dá poznat úroveň podniku: vývar prozradí trpělivost a kvalitu surovin, česnečka zase cit pro rovnováhu česneku, majoránky a kmínu.
Regionální charakter: stejné názvy, jiné chutě
Stejné typy polévek se v regionech liší:
- Kulajda: někde víc kopr, jinde víc hub; někdo dává smetanu výrazně, jiný jen zjemní.
- Zelňačka: může být bílá smetanová, červenější s paprikou, s klobásou, s bramborem i bez.
- Bramboračka: někde dominuje majoránka a česnek, jinde houby a kořenová zelenina.
Moderní trend: lehčí, sezónní, „světové“ – ale pořád české
Dnešní kuchyně často ubírá na jíšce a nahrazuje ji:
- mixováním části zeleniny,
- luštěninami,
- pečenou zeleninou pro plnější chuť,
- kvalitním vývarem jako základní „chuťovou páteří“.
Současně se do domácností víc dostávají krémy (dýňový, rajčatový), ramenové inspirace nebo pho – ale český vztah k polévce to spíš rozšiřuje, než nahrazuje. Češi klidně milují ramen, a zároveň nedají dopustit na vývar s nudlemi.
Žebříček: 10 nejoblíbenějších polévek v Česku (typicky)
Níže je přehled polévek, které se v českých domácnostech a restauracích objevují nejčastěji a dlouhodobě patří mezi „sázku na jistotu“:
Malé „polévkové“ zajímavosti z české praxe
- „Polévka je grunt“ není jen fráze: u tradičního oběda měla polévka připravit žaludek a současně začít sytit.
- Jíška vs. moderní zahušťování: jíška je chuťově typická pro českou kuchyni, ale mnoho lidí dnes volí lehčí varianty (rozmixovaná zelenina, luštěniny).
- Majoránka, kmín, česnek tvoří pro mnoho českých polévek charakteristický „podpis“.
Doporučujeme:
Pokud hledáte námět na inspiraci, jděte na náš web se stovkami ověřených recetů zde: www.nejlepsirecepty.online
K tomuto článku není otevřena diskuze