Muž, který nebyl, není a nikdy nebude!

Prý člověk jménem Kája Saudek existoval a prý někde - bohužel v kómatu a na přístrojích - stále existuje. Ale já na to nevěřím. Přeci kdyby skutečně žil tak geniální tvůrce (nejen) komiksů, tak by to muselo být poznat! V knihkupectvích by byly k dostání jeho komiksy, s jeho obrazy by se vydávaly kalendáře, vznikaly by o něm studie a monografie a diplomové práce... Nic z toho ve chvíli, kdy píši tyto řádky, v nabídce není. Ale přeci jen, stejně jako Cimrmanovy divadelní hry, občas někde něco vykoukne...

Nejnověji je to vůbec první monografie, která vlastně monografií není, jak tvrdí Saudkova manželka, protože neobsahuje téměř nic z Kájovy tvorby po listopadu 1989. I přesto má tato velkoformátová knížka přes pět set stránek doslova narvaných nejrůznějšími komiksy, obrazy, propagačními ilustracemi, plakáty a dalšími aspekty Mistrovy tvorby, v mnoha případech pocházejícími ze soukromých sbírek a tudíž pro drtivou většinu čtenářů dosud nepřístupných. Autorka Helena Diesing je doprovodila tematicky koncipovaným fundovaným textem, který obrazové materiály nejen popisuje, ale i pečlivě rozebírá a/nebo dává do dobových a jiných souvislostí. Laik se například dozví, že nejznámější aspekt Saudkovy tvorby - komiksy - nebyl ani zdaleka jediným, že jeho manévrování mezi úskalími minulého režimu bylo mnohem obtížnější, než se mohlo zdát, a že jeho životní lásky tvořily v jeho díle mnohem větší procento, než je pár prsatic nápadně podobných Schoberce.

Čtyři roky, po které kniha vznikala, jsou tu znát v tom nejlepším slova smyslu, zejména po vizuální stránce; a možná nebudou nikdy úplně doceněny. Ukázalo se totiž, že sběratelé - kteří vlastní značnou část originálů - jsou v mnoha případech nekomunikativní hamouni, že Saudkův dlouholetý „archivář“ Pavel Nosek je zavilým nepřítelem uvedení jeho díla ve známost, že Kája vystavěl Olze Schoberové pidedestal a posadil ji na něj jen proto, aby ona teď nad ním ohrnovala nos, a že ti, kteří měli a mají k Saudkovi úplně nejblíž, se na základě toho domnívají, že také úplně nejvíc rozumějí jeho dílu a vydavatelské politice a vůbec všemu.

Takže se stalo, co se stát muselo: titul, který měl být původně doplňkem k Saudkově výstavě na konci loňského roku, vyšel s několikaměsíčním zpožděním a vydržel na pultech dva týdny. První vydání zaplatil nakladatel zhroucením a pobytem v nemocnici, na dotisku se s majiteli práv už nedohodl. Jsou proto mezi námi šťastlivci, kteří knihu plně odpovídající své ceně vlastní, stejně jako jsou mezi námi ti, kteří před Vánocemi stihli zakoupit stejně nedostatkový (protože v nákladu diletantsky podhodnocený) Saudkův komiks Muriel a oranžová smrt, či ti, kteří se s mistrem po/znali a mluvili s ním, jen Kája Saudek a jeho dílo mezi námi nejsou. Lze se proto právem obávat, že ačkoliv zmíněná monografie nechává mnoho prostoru, kde lze na práci Heleny Diesing navázat a rozšířit ji, tak si na toto pokračování zatraceně dlouho počkáme.

Je to vlastně absurdní situace: že se Saudek svým prozápadně orientovaným životem i dílem nehodil do krámu soudruhům, to dokáži ještě jakž takž pochopit. Proč ale proboha tolika lidem - vlastní rodinu nevyjímaje - vadí dneska?

Helena Diesing: Kája Saudek. Spoluautor Tomáš Prokůpek. Grafická úprava Štěpán Malovec. Vydala Arbor vitae societas, Praha 2010. 527 str. 1490 Kč