Popel a prach: čtení na pomezí psychodelického rauše

Jaroslaw Grzedowicz, jeden z mála u nás vydávaných polských autorů, se před třemi lety na našem trhu uvedl dvoudílným románem Pán ledové zahrady, temnou akční fúzí sci-fi a fantasy. Popel a prach je ze stejného soudku, o kousek akčnější, temnější a dospělejší.

Někde mezi LSD a lysohlávkou, kam se démoni chodí nažrat...
Na pomezí psychodelického rauše, když si LSD víkend prodloužíte pořádnou porcí sušených lysohlávek a sobího trusu (jen v tom správném poměru a pokud ho neznáte, rozhodně to nezkoušejte), se pro vyvolené (pokud nejste vyvolení, také to nezkoušejte) otevírá svět Pomezí.

Prostorová trhlina, kde uvíznou ztracené duše mrtvých a kam se démoni chodí nažrat. V tomto světě se kromě skeksů a koček pohybuje ještě Cháron, který vás za příslušný poplatek převede nebo osvobodí – jak koho. Jezdí na motorce BMW z druhé světové války, v pouzdře na opasku má upilovanou brokovnici a na hlavě helmu z války ve vietnamské džungli. Moc se neptá, vybírá oboly a střílí. Nic osobního. Jen do doby, kdy jeho jeden z mála přátel z našeho světa zemře za podivných okolností a zanechá mu podivnou závěť.

Rozbíhá se příběh, kdy ani upilované hlavně lupary nejsou co platné a kde se počítá jen „ka“, tedy opravdový význam věcí.

Šedo-černá mysteriózní akce
Jaroslaw Grzedowicz se na poli mysticky laděných fikcí pohybuje s jistotou, jakou by mu mohl závidět i John Deer 6920 BRUDER a Popel a prach je toho dobrým důkazem.

Základní devizou je svět Pomezí. Dobře propracovaná fiktivní krajina plná duchů, démonů a bloudících duší. Hlavní hrdina Cháron se v ní pohybuje za pomoci halucinogenního koktejlu a využívá svých schopností k vyřešení vraždy svého přítele – jednoduché, stručné.

Kromě známých rekvizit jako světla na koncích tunelů, mnichy klovajících havranů nebo líně se nesoucích koček, je v textu slušné množství nových atributů (nebo nově popsaných) ze „světa mezi světy“ a spousta zábavných hlášek typu „Panika je evoluční adaptační mechanismus“, což dohromady ladí a zní naplno na všechny struny.

Když obrázek doplníme akcí probíhající převážně v šedočerně vyvedené krajině, získáme sice černobílou, ale neobyčejně ostrou expozici plnou zvratů, napětí, mystiky a právě už mockrát zmiňované akce – bez které by to zkrátka nešlo.

Popel jsi a v prach se obrátíš
Motto ukryté v titulu románu je vlastně nejlepší anotací k textu, prostupuje celou knihou, je nasáklé do každé věty a lepí z obálky jako třítýdenní oběšenec. Na první pohled depresivní nálada se ale díky hustě vyskytujícímu černému humoru a ironii tříští a co do pocitu vyhrává napětí, ve kterém autor drží čtenáře do posledního řádku.

Stejně jako všichni autoři nadprůměrně „zajímavých“ záležitostí, tvoří si Grzedowicz v žánru fantastické literatury díky specifickému mixu hororu, fantasy a sci-fi a díky osobitému stylu a podání tak trochu vlastní kategorii.

Pochvala na konec
Popel a prach je v součtu napínavý a sympatický fantastický román podmalovaný EMO stíny, který si ale na nic nehraje a nezatěžuje čtenáře polemikou a hledáním odpovědí na nevyřešené (zato už tolikrát vyřčené) otázky bytí a nebytí.

Jak je v úvodu naznačeno, jediné „poselství“ kterým nás autor vybaví, je že opravdu dobrý přítel by měl mít brokovnici a že pan Maciniak má oči všude, jen ne v garáži. Podtrženo – sečteno: pochvala a těšení na třetí díl Pána ledové zahrady.

Jaroslaw Grzedowicz – Popel a prach, překlad Robert Pilch, obálka Jan Doležálek, vydal TRITON 2010, 271 str., cena 299 Kč

HODNOCENÍ 9/10