Kroniky hladových měst potřetí

Válka trvala jenom šedesát minut (podle kterých ji pak nazvali) a svět tak, jak ho známe, skončil. Definitivně a neodvolatelně.

Tak definitivně, že přestala dokonce platit teze o nehybnosti lidských sídel. Ne o všech, ale řada měst a městeček se opravdu v průběhu následujících desetiletí vyhoupla na obří kola a poháněná neméně obřími stroji začala putovat za potravou a lovit se navzájem. Takže je logické, že knižní série z tohoto světa se jmenuje Kroniky hladových měst.

Ztroskotanci na cestě
Je to tři roky, kdy se český čtenář mohl poprvé ponořit do dobrodružného postkatastrofického příběhu plného nejen mobilních měst, ale také vzducholodí, ponorek, nejrůznějších dalších strojů, přístrojů a robotů, a v neposlední řadě do nepříliš veselých osudů chlapce Toma a od mládí zohyzděné dívky Hester.

Ačkoliv oba – nejprve každý zvlášť, pak společně – dělají co můžou, osud, lidská zloba a dokonce i jejich vlastní nitro jsou občas silnější než všechny snahy a plány, a tak nakonec vyhnanství do neprozkoumaného kontinentu kdysi nazývaného Amerika chápou jako úspěch a možnost začít znovu. Jenže...

Dcera otrokyně
Jenže jejich dcera, nyní šestnáctiletá Wren, to tak nebere. Wren si myslí, že neexistuje nudnější místo, než je domov jejích rodičů, a je odhodlána vyrazit do světa a zažít pořádné dobrodružství.

Jenže jak už to v podobných případech chodívá, přání se jí splní dřív, než je jí milé, a pak už je pozdě bycha honit. Wren záhy končí jako otrokyně a stále víc se zaplétá do lží svých i cizích, zatímco se k jejímu vznášejícímu se „domovu“ blíží povstalecká Zelená bouře vedená děsivou Stopařkou Fangovou.

Skvělé dobrodružství
Ačkoliv je cyklus (v originále nyní už šestidílný) vydáván v kategorii knih pro mládež, nejvíc jej bezesporu ocení dospívající a dospělí. Philip Reeve rozhodně nezachází se svými hrdiny v rukavičkách a pěšinu ke štěstí (čeká-li je vůbec kdy jaké) jim plánuje velmi křivolakou, skrz hloží a trní. Ví, že snad nikdo není pouze hodný nebo zlý a že to, která strana získá vrch, nezáleží vždycky tak úplně na nás.

Přitom ale nepíše žádné freudovské rozbory duše – jeho knihy jsou plnokrevnými dobrodružnými příběhy, ve kterých ovšem autor dovede zvláštním, velmi poutavým způsobem skloubit šarvátky a válečnou vřavu se stejně úpornými boji v hlavách a srdcích postav.

Je proto jen logické, že tyto knihy (předchozí díly pod názvy Smrtelné stroje a Pomsta jednooké letkyně) patří k tomu nejlepšímu, co dnes můžete na knižních pultech objevit.

Philip Reeve: Pekelné vynálezy. Překlad Olga Bártová. Obálka David Frankland. Vydala Mladá fronta, Praha 2009. 325 str. 339 Kč.