Nejdokonalejší evropský pevnostní systém nalezneme na hřebenech Orlických hor

Dělostřelecké tvrze, pěchotní sruby a betonové bunkry tvořící součást Československého opevnění měly původně sloužit k obraně Československé republiky. Byly vybudovány v letech 1935 - 1938, a i když do nich československá armáda poslala své jednotky, v důsledku přijetí Mnichovské dohody je musela bez boje předat německé armádě. Na poslední chvíli se jí však ještě podařilo zachránit a evakuovat všechny zbraně i veškeré vybavení, takže německému vojsku zbyly pouze masivní betonové stavby. Z nich během války udělali Němci své zkušebny pro testování dělostřeleckých zbraní a munice, což lze dodnes spatřit na některých stavbách v podobě zásahů narušujících jejich konstrukci.

Unikátní stavebně - technická památka

Budování pevnostní linie probíhalo po celé délce státní hranice v úseku od Bohumína po Krkonoše. V hraničním hřbetu Orlických hor počíná toto pásmo od tvrze Bouda v blízkosti Suchého vrchu a pokračuje dále k obci Mladkov, kde následně stoupá ke kopci Adam. Odtud nabírá směr k soutěsce Zemská brána a pokračuje Žambereckými lesy až k Panskému Poli, v jehož blízkosti byla vybudována tvrz Hanička. Dále se linie táhne přes Anenský vrch až ke Komářímu vrchu, kde jsou k vidění poslední dokončené objekty těžkého opevnění v krajině Orlických hor.

V současné době jsou zde přístupné čtyři dělostřelecké tvrze a celkově je tato oblast vzhledem k rozsahu i dokončenosti pevnostní linie považována za určitý fenomén připomínající vysokou technickou úroveň a umění našich předků.

Samotná stavba přinesla mnoho změn

Stavba pevnostní linie výrazně změnila původní ráz zdejší krajiny. Byly nutné rozsáhlé terénní úpravy včetně kácení lesních průseků, kromě samotných staveb se zároveň budovaly protipěchotní a protitankové překážky. V samotných stavbách bylo třeba provést rozvody elektřiny, vody i ventilace, zařídit funkční telefonní síť.

Mezi nenáročnější práce patřily kromě samotné stavby doprava a osazení pevností pancéřovými prvky – zvony a kopulemi, které byly určeny pro pozorování a řízení palby z objektu. Jejich hmotnost dosahovala od 13 do 56 tun a ze speciální ocelolitiny je tehdy odlévaly železárny ve Vítkovicích, Třinci a Škoda Plzeň. Na celkové výstavbě se podílely tisíce dělníků různých profesí, projektantů i inženýrů a nutno říci, že po těžkém období hospodářské krize se v tomto nehostinném a chudém kraji s minimem pracovních příležitostí stala výstavba opevnění vítanou změnou. Pravdou je, že tento odlehlý kout Orlických hor prošel v této době nevídanou proměnou, kterou dodnes připomínají betonové stavby ukryté ve zdejších lesích i majestátně se tyčící podél cest.