Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu byla ve své době známa jako upíří princezna

Mělník nebo Vídeň?

Upíří kněžnou žijící v Českém Krumlově nebyl nikdo jiný, než Eleonora Amálie ze Schwarzenbergu. Už její narození je zahaleno otazníky. Dlouhou dobu se uvádělo, že se kněžna pocházející z rodu Lobkowiczů narodila v Mělníku. Časem se však ukázalo, že to byla mýlka a místem jejího narození byla zřejmě Vídeň. Psal se rok 1682, konkrétně 20. červen, když se poprvé rozezněl její pláč. Údaj o jejím křtu byl zaznamenán v matrice farního kostela sv. Michaela ve Vídeňském vnitřním městě. Jenže křest a narození jsou dvě rozdílné věci. Kde se tedy kněžna skutečně narodila? A proč byla později označována jako upírka?

Žena co loví zvěř a kouří fajfku

Eleonora Amálie z Lobkowicz se 6. prosince 1701 ve Vídni provdala za knížete Adama Františka ze Schwarzenbergu, který se později stal nejvyšším podkoním císaře a organizoval kromě jiného i hony. Lásku k lovení zvěře měli s manželkou Eleonorou společnou. Tato dáma totiž rozhodně nebyla žádné křehké stvoření, které by se jen ovíjelo vějířem a reprezentovalo manžela na společenských či politických akcích.

O její lásce k poněkud krvavé kratochvíli svědčí obrovské množství trofejí, které jsou dodnes k vidění na zámcích Hluboká nebo ve Vimperku. V roce 1732 pořádala slavný plachtový hon v oboře na Hluboké, kde byla zvěř naháněna pomocí roztažených plachet až na místo své „popravy“. Sama Eleonora ten den zastřelila 32 jelenů.

Upíří princezna

Kromě toho, že svůj čas nejraději trávila Eleonora ze Schwarzenberku v sedle a s puškou v ruce, kouřila také dýmku a vůbec se chovala spíše jako muž než žena. Se svým chotěm měla zpočátku harmonické manželství, které se ale časem dopracovalo k takovému rozkolu, že manželé žili odděleně. Ani to jí nepřidalo na dobrém jménu. Kníže své ženě vyčítal především mužského potomka, kterého mu stále nebyla schopna dát. Snad i proto došlo k dalším zajímavým okolnostem, které kněžně přiřkly přízvisko „upíří princezna“.

Eleonora ze Schwarzenbergu údajně popíjela mléko, které bylo odebráno vlčicím chovaných na Krumlově speciálně k tomuto účelu. Vlčí mléko jí prý mělo pomoci počít vysněného dědice. Zda zafungovalo mléko nebo osud, to se dnes zřejmě nedozvíme. Faktem je, že kněžna nakonec otěhotněla a povila knížeti syna Josefa Adama ze Schwarzenbergu. V roce 1732, kdy na honu tragicky zemřel její manžel, se ujala správy všech svých panství a stala se samostatnou vládkyní rozlehlých schwarzenberských držav. Její zvláštní pověst tak rostla, protože v té době se ženy zpravidla samy o majetek nestaraly. Měly k tomu otce, manžely, bratry, eventuálně nějaké poručníky či správce. Eleonora však všechno zastala sama, a navíc velmi dobře.

Zde leží ubohá hříšnice

Snad se na ní podepsal nespoutaný a bujarý život, snad to byly starosti… Eleonora ze Schwarzenbergu začala stále víc a víc chřadnout. Hubla, nebylo jí dobře, téměř nejedla. A Krumlovem se šířil strach… Naposledy vydechla v roce 1741. Pohřbena byla podle svého přání v kapli sv. Jana Nepomuckého v kostele sv. Víta v Českém Krumlově. Sama si napsala text, který byl na hrobce napsán a z něhož dodnes mrazí v zádech: „Zde leží ubohá hříšnice Eleonora. Proste za ni.“