MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Čtyřpatrová cihlová budova nacházející se na londýnském náměstí Berkeley Square s popisným číslem 50 vás na první pohled pravděpodobně ničím nezaujme, ale již od dob viktoriánského Londýna se o domě číslo 50 na Berkeley Square mluví jako o nejstrašidelnějším domě ve městě. Po celé 19. století se mezi Angličany šířily děsivé historky a duchařské příběhy. Ty byly (a dodnes jsou) většinou spojovány s konkrétními místy, výjimkou není ani Berkeley Square 50.

Dům číslo 50 stojí na Berkeley Square již od poloviny 18. století. Jistý čas ho vlastnil předseda vlády George Canning. Po jeho smrti v roce 1827 začala dům obývat starší dáma jménem Honory Curzonová. Ta zde bydlela celých 22 let až do svých devadesáti let. O této paní se povádalo, že se věnuje okultismu a komunikuje s duchy. Zhruba v té době se také šířily historky o tom, že v domě straší. Údajně se v pokojích v nejvyšším patře měly ozývat tajemné zvuky. Někteří lidé zase prý zahlédli strašidelné stíny nebo zaslechli hlasy.

Když Honory Curzonová zemřela, nastěhoval se do domu jistý pan Myers. Ten měl v té době zlomené srdce, protože ho před svatbou opustila jeho snoubenka. Stal se z něho samotář a uzavřel se před světem v horním patře domu. Často chodil ven jenom v noci a s nikým nepromluvil. Za dlouhých zimních večerů prý bloudil po pokojích se sklopenou hlavou.

Po několika letech horní pokoje domu obýval jistý pan Dupre, který zde údajně věznil svého duševně nemocného bratra. A právě tento šílenec prý v domě straší dodnes jako duch.

Podle další historky v domě zůstala po smrti jako duch nešťastná mladá dívka, kterou zde měl za jejího života zneužívat její vlastní strýc se zvrhlými choutkami. Dívka týrání neunesla a spáchala sebevraždu skokem z okna. V podobě přízraku spatřila tuto scénu pak o několik let později služebná, která v domě pracovala. Byla tak vyděšená, že musela být hospitalizovaná v nemocnici, kde den nato zemřela.

Celou záhadu se snažil prozkoumat mladý londýnský muž, Sir Robert Warboys. Ten se dokonce vsadil se svými kamarády, že v „prokleté“ místnosti přenocuje. Jeho kamarádi se zatím v přízemí domu dobře bavili, společnost jim dělal alkohol. Asi hodinu po půlnoci je však zaskočil výstřel, který zaslechli z horního patra.

Když muži vyběhli po schodech nahoru a otevřeli dveře pokoje, spatřili v něm svého mrtvého přítele. Údajně měla jeho mrtvola sedět v rohu místnosti s vyděšeným výrazem a se zbraní v ruce. Z této pistole však Robert mířil na protilehlou stěnu a v místnosti nikdo jiný nebyl.

Děsivých příběhů vztahujících se k domu číslo 50 na Berkeley Square je celá řada. Po první světové válce se jimi zabýval soukromý badatel Harry Price. Tento muž přišel na to, že roku 1790 zatkla policie v domě skupinu padělatelů bankovek. Padělatelé svou práci vykonávali v noci a zvuky, které se tu v danou dobu ozývaly, pak označili za strašení. Ovšem tajemstvím stále zůstává, proč se tajemné zvuky ozývaly ještě dlouho poté, co byla skupina padělatelů zatčena. A prý se ozývají dodnes. V několika turistických průvodcích si můžete ještě dnes přečíst, že dům číslo 50 na Berkeley Square je nejstrašidelnějším domem v Londýně.