Chceme-li si koupit pečivo, zajdeme si do obchodu a nikoho se na nic neptáme, jen si vybereme a zaplatíme. Chceme-li si ale koupit nový automobil, obejdeme několik autosalonů a promluvíme si s obchodníkem, který nám popíše nové trendy a dá nám hodně informací o tom, kam se dnešní automobily ve svém vývoji dostaly. Teprve na základě dlouhého přemýšlení a získaných znalostí uděláme důležité rozhodnutí: nákup nového automobilu.
Chceme-li postavit nový dům, je situace ještě složitější. Proces je podobný, jen mnohem delší a podrobnější. Však taky řešíme úkol, jehož dobré nebo naopak špatné vyřešení zásadním způsobem ovlivní desítky let našeho života.
Ještě mnohem dlouhodobější roli plní po celém světě zastupitelské úřady. Ačkoliv o tom nemá běžný člověk ani ponětí, probíhá přes velvyslanectví všech zemí čilý ruch. Proč? Podmínky pro podnikání a velké projekty jsou totiž v různých zemích velmi různé: velmi různá je úroveň vzdělanosti, pracovitost populace a dostupnost lidských zdrojů vůbec, ceny energií, úroveň infrastruktury atd. atd. Z tohoto důvodu tedy např. nová továrna na hliník pravděpodobně vznikne v Norsku, protože jsou zde obrovské zdroje elektřiny z přílivových elektráren a tedy naprosto směšná cena elektřiny.
Takto velký projekt ovšem nelze domluvit „jen tak“. Domlouvají jej lidé, kteří se znají a kteří si věří, protože všechno „veřejným výběrovým řízením“ podchytit nelze. A právě tuto roli plní velvyslanectví a jeho pracovníci. Ano, plní taky roli „razítek na vízech“, ale to hlavní, proč se danému státu vyplatí mít někde velvyslanectví je právě toto „domlouvání velkých projektů“.
Pokud potřebuje velký investor něco domluvit v zemi, kde nemá jeho země zastupitelský úřad, musí jít přes zastupitelský úřad jiné země. Tato země to ovšem nebude dělat zadarmo – proč by to dělala? Tedy ano, své velvyslance a ostatní zastupitele opravdu nepotřebujeme, ale pak budeme vždycky kousek svých peněz nechávat u těch, kteří své zastupitele v daných zemích mají.
Říká se tomu suverenita. Pokud zpřetrháme vztahy s Čínou, budeme vše velké z Číny nakupovat přes státy, kteří vztahy zpřetrhané nemají: tedy např. přes Německo, Anglii nebo USA. Naopak pokud budeme něco chtít v Číně prodat, neuděláme to už nikdy sami.
Teď jsme si zpřetrhali vztahy s Ruskem. USA se vyjádřily, že nás podporují. Odvolaly však USA své diplomaty z Ruska? Odvolalo je Německo, Anglie nebo Francie?
Co nám smluvně garantovala Anglie a Francie před sto lety? Byla to nedotknutelnost Československých hranic nebo nebyla?
Proč bojujeme s Ruskem a kdo nám ve skutečnosti pomáhá
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!