Ruský spánkový experiment a dohady o jeho pravdivosti

Experiment s Nikolajevovým plynem proběhl podle dostupných údajů v Sovětském svazu okolo roku 1943. Plyn, jehož vytvořením byl pověřen speciální tým vědců, měl za úkol omámit nervovou soustavu vojáků tak, aby byli schopni vydržet v bdělém stavu na bojišti po několik dní bez jakékoliv potřeby spánku. Pro jeho otestování bylo vybráno pět válečných zajatců, kteří měli být po celých 30 dní uzavřeni v jedné místnosti a měly na nich být otestovány účinky Nikolajevova plynu.

Poklidný počátek

Vězni získali plně vybavenou místnost s knihovnou, k dispozici měli tekoucí vodu i splachovací záchod, nechyběly zásoby sušeného jídla. První dny experimentu se nesly v poklidném duchu. Mezi vězni probíhala přátelská konverzace, vyprávěli si zážitky ze svého života, hlavně pak zkušenosti z války. Vědci vše monitorovali přes 12 mikrofonů rozmístěných po pokoji a vězně sledovali přes tlustá skla, která měla uvnitř místnosti podobu zrcadel.

Zlomový okamžik

Zhruba po pěti dnech zavládla mezi vězni paranoia. Přestali spolu komunikovat, šeptali do mikrofonů a vyjadřovali svá přání z místnosti odejít. Postupně začali jeden na druhého donášet a téměř přestali jíst. Devátý den začal jeden z vězňů křičet tak, že si po soustavném tříhodinovém amoku poškodil hlasivky. Ostatní na jeho chování zpočátku reagovali apaticky, později jej podobným způsobem napodobil další vězeň. Ostatní začali trhat stránky knih, které vlastními výkaly lepili na skla, aby vědcům zamezili pozorovat dění uvnitř místnosti.

Klid před bouří

Jakmile se místnost stala neviditelnou, utichly také mikrofony. Vědci byli z této situace zaraženi a potřebovali zjistit, co děje uvnitř a v jakém stavu se jejich pokusní králíci nacházejí. Patnáctý den od zahájení experimentu se proto rozhodli Nikolajevův plyn odpojit a vstoupili do místnosti i přes to, že jim předchozí den vězni sdělili, že si nepřejí být osvobozeni.

Šokující obraz

To, co uvnitř spatřili, připomínalo hororovou scénu nejvyššího kalibru. Jeden vězeň byl již po smrti, jeho tělo leželo uprostřed místnosti s vytrhanými kusy masa a kompletně otevřeným tělem. Ostatní vězni jevili také známky tělesného poškození. Měli otevřená břicha a chybějící svalovina byla jasným důkazem, čím se vězni od pátého dne, kdy se nedotkli dodané stravy, živili. Vypadalo to, že se postupně vzájemně pojídali.

Závěr jako z antické tragédie

Experiment nakonec přežili tři vězni, které se podařilo operativními zákroky stabilizovat. Podle vrchního velitele měli být opět zavřeni do místnosti a podrobeni účinku Nikolajevova plynu. Další ze subjektů však zemřel ještě před spuštěním druhého kola experimentu. Pod tlakem událostí jeden z vědců vytáhl zbraň, kterou zastřelil vrchního velitele i zbylé dva vězně.

Zdali se experiment udál přesně podle vědeckých deníkových zápisů, které uveřejnil anonymní zdroj, není prokázané. Jisté však je, že se stal legendou a také inspirací pro mnohá filmová zpracování.