Jugoslávie, Sovětský svaz a Československo

Jak víme, takzvaný „východní blok“ se rozpadl na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Abychom byli přesní, rozpadla se Varšavská smlouva, tedy vojenský svazek, který byl vytvořen roku 1955 osmi východoevropskými zeměmi v reakci na ustanovení NATO v Evropě. Spolu s ním zanikly i socialistické vlády v zemích, které jej tvořily. Ovšem někde to dopadlo ještě hůře, státy se ve třech případech dokonce rozpadly jako takové.

Československo – 1918 až 1992

Po konci socialismu a Listopadu 1989 ještě nějakou dobu jednotný stát existoval. Název se změnil z ČSSR na ČSFR a republika zůstávala federací. Ovšem selhalo hnutí, které chtělo Moravě vrátit status jednoho z federálních či autonomních celků tak, jak to bylo před válkou. To možná bylo rozhodující, protože Morava mohla hrát důležitou „usmiřovací roli“ mezi Prahou a Bratislavou. Když jsou pouze dva federální subjekty, nikdy to moc dobře nefunguje. Slovenští politici více a více požadovali úplnou samostatnost a nakonec se v roce 1992 Václav Klaus a Vladimír Mečiar dohodli na rozdělení země. Obyčejných lidí se na názor nikdo neptal, referendum se nekonalo. I když bylo v obou částech více lidí, kteří si přáli zůstat ve společném státě, pozitivní na tom je, že rozchod proběhl mírumilovně. Větší Česká republika jako hlavní nástupnická země ztratila 37 procent území a 34 procent obyvatelstva. Dnes jsou zachovány dobré vztahy, pořád si navzájem rozumíme a existuje mnoho společných kulturních projektů. V obou zemích se lidem žije dobře a většina pamětníků vzpomíná s nostalgií na bývalé Československo.

Sovětský svaz – 1922 až 1991

Největší země bývalého východního bloku a hlavní šiřitel socialismu rovněž nepřežil začátek devadesátých let. Země byla v rozkladu a lidem se nedostávaly ani základní věci denní potřeby. Na rozdíl od USA, kde členské státy nemají pravomoc federaci jednostranně opustit, v SSSR tomu tak z hlediska ústavy nebylo. Jednotlivé svazové republiky, když zeslábla centrální moc, postupně opouštěly svaz a vyhlašovaly nezávislost. Nejprve odešly pobaltské země, předposlední jej opustilo největší Rusko a až poslední zůstal Kazachstán. Hlavní nástupnická země Rusko ztratila sice „jen“ 24 procent území, ale též 49 procent obyvatelstva. Také zde proběhl rozchod víceméně mírumilovně, až na ozbrojený konflikt Arménie a Ázerbajdžánu o Náhorní Karabach. A jak je to dnes? Nejbohatšími zeměmi jsou Kazachstán, Rusko a Pobaltí. To poslední ovšem s otazníkem, protože Litva, Lotyšsko i Estonsko ztratily v průměru 20 procent obyvatelstva a to není znamení úspěchu. V těchto nástupnických státech také naleznete mnoho pracovníků z chudších zemí bývalého SSSR, kteří na něj vzpomínají s nostalgií. Uzbeci, Kyrgyzové, Bělorusové, Tádžikové, kteří vás většinou v Rusku vozí taxíky, ale i Rusové a Arméni většinou vzpomínají na Sovětský svaz pozitivně. Na druhou stranu, pobaltské země, západní Ukrajina a Gruzie jsou dnes hlavními odpůrci bývalého Sovětského svazu. Není se čemu divit, dnešní postsovětské země povětšinou ovládli oligarchové, kteří pod sebe stáhli většinu moci.

Jugoslávie – 1918 až 2003

Bývalá Jugoslávie vydržela sice nejdéle, ale to neznamená, že konec byl též dobrý. Soustátí jižních Slovanů sestávalo z 6 federativních republik (Srbsko včetně Kosova a Vojvodiny, Chorvatsko, Bosna, Slovinsko, Černá hora a Makedonie), 3 jazyků (Srbochorvatština, Slovinština a Makedonština) a 2 abeced (latinka a azbuka). Nutno říci, že Jugoslávie nebyla součástí Varšavské smlouvy a udržovala dobré vztahy jak s východem, tak i se západem. Ovšem k budoucím problémům měla celkem předpoklady. Převládající srbochorvatský jazyk nepokrýval celé území státu a v Kosovu byli etnickou většinou Albánci. Chorvatští Ustašovci navíc bojovali spolu s Němci za druhé světové války proti převážně srbským partyzánům a na to bylo obtížné zapomenout.

Smrtí velkého jednotícího prvku Jozifa Tita začaly problémy mezi jednotlivými etniky narůstat. Po střetech slovinských nacionalistů s jugoslávskými pohraničníky převzalo Slovinsko kontrolu vnějších hranic a jako první vyhlásilo v roce 1992 nezávislost. Tu vyhlašovaly i další subjekty a nakonec zbyly ve velmi volném svazku pouze dvě svazové republiky, Srbsko a Černá hora. Následovala krutá občanská válka v Bosně. Po agresi Spojených států amerických a jejich bombardování Jugoslávie v roce 1999 zbývaly „Jižním slovanům“ pouze 4 léta života. Rokem 2003 zůstaly nezávislé státy Černá hora a Srbsko. Název Jugoslávie (Jižní slávie) definitivně zanikl. Pokud bereme jako hlavní nástupnický stát Srbsko, dopadl tragicky. Ztratil 70 procent rozlohy, 68 procent obyvatel a přístup k moři. Navíc de-facto přišel o další území Kosova, které jednostranně vyhlásilo nezávislost. Z Jugoslávie jsou dnes nicotné státečky, neschopné dělat samostatnou zahraniční politiku. A na rozdíl od bývalého SSSR a Československa zde lidé většinou nemají bývalé spoluobčany příliš v lásce.