MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

V létě se na našich výletech do přírody, ale i na balkonech a v domech, setkáváme s vosami obecnými, u nás nejrozšířenějším druhem čeledi sršňovitých. Většině z nás jedna vosa nevadí, maximálně trošku obtěžuje. Když už přiletí další dvě nebo tři, dáváme si velký pozor, abychom nějaké to žihadlo nedostali. V létě jsou nicméně vosy běžné a setkáváme se s nimi prakticky denně. Něco jiného nastane, když přiletí sršeň. Mnohým lidem doslova zatrne a zaplaví je bázeň. Hluboký zvuk velké sršně obecné, která u nás žije, vzbuzuje patřičný respekt. Nicméně nejedná se o agresivního tvora, a pokud se k ní nepřiblížíme blíže než na 50 centimetrů, nezaútočí na nás. Člověka respektuje, ale respekt také vyžaduje. Něco jiného je ovšem její východní příbuzná, která se do České republiky pomalu blíží.

Sršeň asijská – jak se liší od naší sršně?

V Asii žije více druhů sršní, z nichž největší, mandarínská, je dlouhá až 10 centimetrů. Její kolegyně sršeň asijská (Vespa velutina) je sice menší, ale o to více agresivní. Tyto sršně vyvinuly až překvapivě úspěšnou taktiku v lovení včel a ničení jejich hnízd. Nicméně jsou nebezpečné i pro člověka. V Japonsku zemřou na její bodnutí každoročně desítky lidí. Člověka totiž v blízkosti jejího hnízda tato sršeň zuřivě napadá a na rozdíl od naší sršně obecné, která pronásledování po pár metrech vzdá, narušitele stíhá, dokud ho nedostane. Třeba i stovky metrů. Své o tom věděl těsně před svou smrtí také muž na severu Španělska – v Galícii. Tyto sršně jej napadly, když česal jablka. Po zasažení dvaceti žihadly zemřel. Jak se to mohlo stát v Evropě, říkáte si?

Invaze sršní asijských do Evropy

V roce 2004 přijela z Asie do francouzské Akvitánie loď, která mimo jiné přepravovala do Evropy porcelán. Do kontejnerů, které jej obsahovaly, se nedopatřením dostalo i hnízdo těchto sršní a přežilo tam dlouhou plavbu. Jakmile jej v Bordeaux pracovníci přístavu otevřeli, bylo zle. Sršně je okamžitě napadly a nebozí lidé skončili v nemocnici. Je jisté, že noví nájezdníci si v přímořské Francii rychle zvykli. Domácí včelstva proti nim neměly účinnou obranu a tak se jim dařilo se nejen udržet, ale i významně rozmnožovat. První léta se každoročně rozšiřovalo území výskytu všemi směry až o 100 kilometrů. Francouzskou Akvitánii zkolonizovaly tyto sršně už v roce 2005. O čtyři roky později už byly zpozorovány severně od Paříže. V roce 2012 se dostaly do italské Ligurie a o rok později na sever Španělska. Koncem roku 2017 měly „obsazenou“ prakticky celou Francii, část Belgie, sever Španělska a Itálie a některé západní regiony Německa. To už je docela blízko.

Důsledky zavlečení do Evropy

Výskyt těchto predátorů působí velké problémy už tak těžce zkoušenému včelařství, ale i cestovnímu ruchu. Nikdo se nechce setkat s rychlými a neúnavnými lovci, kteří navíc při větším množství představují smrtelné nebezpečí. Dokonce ani naše „hodné“ domácí sršně nebudou mít z nevítaných hostů radost, protože bude méně kořisti. Jak to bude dále, je těžké odhadovat. Do západních regionů naší země se sršně asijské mohou dostat už za 4 roky, na Moravu a do Slezska o 3 roky později. Záleží, jak se jim bude dařit v následujících letech, protože pokusy o jejich likvidaci zatím selhaly. Užívejme si tedy s našimi včeličkami krásných pár let, kdy nás otravují „pouze“ komáři, vosy, standardní sršně a klíšťata.