Robin Hood trochu jinak

Tenhle film se měnil víc než tělo teenagera během puberty. Původně to mělo být o šerifovi z Nottinghamu a Robin Hood tam měl být za padoucha. Pak se s tím začalo vexlovat, uvažovalo si i o tom, že by šerifa a Robina hrál ten samý herec, verze scénáře se míhaly jako karty v rukou zkušeného eskamotéra a nakonec... je to vaše karta? Ne, není. Ale když na tom trváte, můžu si ji nechat. Je to docela fajn karta.

I když v tomhle případě nejsem zrovna objektivní. Nepatřím mezi ty, kteří vyslovují jméno Ridley Scott s posvátnou úctou. Spíš naopak. Zastávám názor, že poslední opravdu dobrý film natočil v roce 1982 a od té doby se mu občas něco celkem povede (Černý jestřáb sestřelen, 1492), občas něco celkem nepovede (skoro všechno ostatní), a pokud si můžu vybrat, tak vždycky spíš sáhnu po jeho bráchovi Tonym. A navíc, představa, že budu sledovat zilióntou originální verzi příběhu Robina Hooda, mě doháněla k radostnému skřípění zubů.

Robin... kdo?
A přišlo příjemné překvapení: Robin Hood není Robin Hood. Není to ten týpek, co bohatým bral a chudým dával dobré rady, aby přestali sedět na zadku a šli něco dělat. Ve filmu není ani pobíhání po Sherwoodu s veselou družinou. Marion není panna a je celkem v letech... a i Robin vypadá tak, že by ho člověk spíš čekal ve frontě na důchod než v zelené čapce a s lukem v ruce.

Navíc se ani nejmenuje Loxley ani Locksley, ale Longstride a slovo Hood ve filmu zazní jen jednou, úplně na konci a celkem bezdůvodně.

Robin je tu jeden z druholigových žoldáků bojujících ve službách slavného krále Richarda Lví Srdce (rozhodně slavnějšího, než byli jeho bratranci Theobald Tygří Ledvina a Eustach Leopardí Prostata), kteří se přichomýtli k vyvraždění skupiny rytířů a z nouze se za ně začali vydávat, aby je osud pak zavál do míst, kde jsou pak nuceni coby rytíři bojovat, zamilovat se a nakonec všem ukázat, že důležitější než urozený původ je čisté srdce a jen mírně zaprasená slezina.

Příběh rytíře verze 2.0
Pokud vám to připomíná Příběh rytíře, tak je to tím, že obojí napsal stejný scenárista, Brian Helgeland, který má zřejmě jeden historický kopírák, podle něhož jede. A věřte mi, dokud je film epičtější kopií Příběhu rytíře, tak je to v pohodě. Postavy jsou sympatické, hlášky úderné, herci solidní (a krajina a výprava taky nejsou k zahození), jenže ve druhé polovině filmu dojde na politický boj.

Robin zjistí, že jeho otec byl Karel Marx a okamžitě se rozhodne vyrazit v jeho stopách, během několika minut se stane vůdcem šlechty (šlechta – dělnická třída 13. století) porazí na hlavu francouzské útočníky (kteří si na anglických plážích hrají na vylodění na Omaha Beach) a následkem toho se z něj stane persona non grata, což je latinsky a znamená to, že umím psát latinsky.

Střihačovy nůžky by v druhé polovině nemohly být víc vidět, ani kdyby filmem protancovaly v havajské košili, hrály přitom na ukulele a zpívaly „Marta, jó Marta, Martu zná celá parta.“ Možná to na DVD, v režisérském pětihodinovém sestřihu začne dávat větší smysl. Jen nevím, jestli se mám těšit nebo bát.

Penzista ve středověku
Ridley Scott se trochu uklidnil, takže akční scény nenatáčí jen v detailech. Vůbec je Robin Hood natočen v duchu starých historických fláků. Hezké záběry na krajiny, mohutné souboje a důraz na herce.

William Hurt, Max von Sydow, Oscar Isaacs či Cate Blanchettová, všichni propůjčují filmu své charisma... a u Russella Crowa kupodivu ani moc nevadí, že je na tu roli trochu moc starý. Šerif z Nottinghamu byl odstavený na vedlejší kolej a v roli záporáka je tu opět Mark Strong (Sherlock Holmes, Kick-Ass). Ani Adolf Hitler není ve filmech tak často za padoucha jako Mark Strong. O co mu jde? V pekle se vyhlásil konkurs na Satana a on potřebuje pořádné curriculum vitae?

Když jsem usedl na sedačku, byl jsem připraven tři hodiny trpět. A netrpěl. Což je hlavní pozitivum tohohle filmu. Nebudete u něj trpět. Budete se chvílemi bavit, chvílemi nudit, ale nebudete trpět. Vaše žíly se nebudou družit s kamarádkami žiletkami. Váš krk nepozná rozkoší strangulačních rýh. Hurá.