Stmívání? Ne, ale chlupatý masakr za svitu měsíce

Tak než si fanynky něžných a ztepilých monster připraví kapesníčky a vyrazí do kina, máme pro ně špatnou zprávu. Plakát kecá. Plakát lže tak, že by mohl začít psát zprávy o globálním oteplování.

Jednak nasnímal hrdiny tak, aby nebylo poznat, že se příběh neodehrává v současnosti, ale někdy na konci devatenáctého století - krátce poté, co si v Londýně zahrál Jack s prostitutkami na doktora.

A za druhé: Vlkodlak opravdu není romantický. Tedy je romantický asi tak jako obvykle bývají vlkodlačí příběhy. Celá ta milostná linka zabírá tak deset minut z filmu. Ostatní čas okupují rozpáraná břicha, prokousnuté krky a jiné chuťovky.

Z čehož je myslím jasné, že tenhle film fanynkám Stmívání opravdu vřele doporučujeme.

Lycantropická klasika
Vlkodlak se drží toho nejklasičtějšího lycantropického syžetu, toho nejzákladnějšího příběhu pocházejícího ještě z filmů s Lonem Chaneym. Taky se k tomu film přiznává, v titulcích najdete Curta Siodmaka, autora původního scénáře z roku 1941, hrdina nese to nejslavnější vlkodlačí jméno – Lawrence Talbot, a dokonce i vzhled monstra připomíná originál.

Pocta hezká, potíž je jen v tom, že pokud jste už nějaké ty vlčárny viděli, je vám jasné, jak se to bude odvíjet, a zajímá vás jen, jestli tvůrci provedou nějaký úhyb, nebo jestli to takhle pojede až do konce. Prozradím pointu – pojede.

A i když Joe Johnson (Jumanji, Jurský park III) dokáže snímat anglické pláně tak, že vypadají zatraceně atmosféricky a gore efekty můžou slabším povahám pořádně otřást žaludkem, tak jeho režie není nic, co by vytáhlo film na vyšší level (i když scéna, která je viktoriánskou verzí slavného finále Amerického vlkodlaka v Londýně, rozhodně pobavila).

V zajetí měsíce
To, co loví film z průměru, jsou postavy. Všichni se chovají celkem normálně, civilně a chvílemi až pragmaticky. Nikdo nežasne nad tím, co se to kolem děje, všem je jasné, že tu řádí vlkodlak a že by měly začít odlívat stříbrné kulky (vždycky mě deptá, když teprve v polovině zombie hororu někdo přijde na to, že by bylo dobré mrtváky střílet do hlavy). Ani hrdina dlouze nedumá nad tím, co se s ním děje, spíš se hned snaží situaci nějak řešit.

Filmu hodně pomáhá i výborné herecké obsazení. Benicio Del Toro sice nemá moc co hrát, ale utáhne to charismatem, Anthony Hopkins má výbornou roli studeného, ale nikoliv úplně svinského otce, Hugo Weaving by si coby policejní inspektor Abberline (skutečná postava, znáte ho i z komiksu Z pekla) zasloužil klidně mnohem větší prostor a Emily Bluntová tady sice funguje vyloženě jako okrasný předmět, ale taky neškodí.

Těžký zrod vlčího monstra
Ano, Vlkodlak není umělecké dílo, ale na to, jaké byly kolem filmu problémy, že se během natáčení střídali režiséři a že dlouho ležel v šuplíku (naplánovaný byl už na rok 2007!), to nedopadlo vůbec zle.

Je to příjemný film... bohužel pouze příjemný. Setkali jste se s vlkodlakem a místo abyste blaženě vyli na měsíc, zbylo vám z toho setkání jen pár chlupů na svetru.