MAGAZÍN.cz – Internetový magazín

Touha po co nejmenších nohách vedla k drastickému mrzačení dívek už od útlého věku. Rodiny věřily, že dcera s deformovanými chodidly bude mít větší šanci na výhodný sňatek a lepší budoucnost. Výsledkem však byly celoživotní bolesti, omezený pohyb a často i vážné zdravotní komplikace. Přesto byly lotosové nohy pro mnoho mužů symbolem elegance a erotiky.

Jak probíhalo svazování chodidel?

S deformací se začínalo velmi brzy, často už kolem druhého roku života, kdy byly dětské kosti ještě měkké. Nohy se nejprve namáčely do speciálních bylinných směsí, nehty se ostříhaly co nejvíce nakrátko a následně se prsty násilně ohýbaly směrem pod chodidlo. Celé chodidlo se pevně stáhlo obinadly, aby získalo požadovaný tvar připomínající malé kopýtko.

Proces byl mimořádně bolestivý a nebezpečný. Infekce, odumírání tkání nebo trvalé poškození byly běžné a některé dívky kvůli komplikacím dokonce zemřely. Ženy s lotosovýma nohama často téměř nemohly chodit bez pomoci.

Konec tradice přišel až ve 20. století

Přestože má tato praktika kořeny pravděpodobně už v 9. století, výraznější odpor vůči ní se objevil až na začátku 20. století. Kritizovaly ji především feministky a reformátoři, kteří upozorňovali na utrpení žen i jejich úplnou závislost na mužích.

Oficiálně byla tradice zakázána po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949. Ani poté však okamžitě nezmizela – v některých oblastech pokračovalo svazování chodidel ještě několik desetiletí. Dokonce i v 90. letech existovaly v Číně podniky vyrábějící speciální obuv pro ženy s lotosovýma nohama.

Zdroje:

https://www.britannica.com/science/footbinding

https://en.wikipedia.org/wiki/Foot_binding

https://www.smithsonianmag.com/history/why-footbinding-persisted-china-millennium-180953971/