Fasáda slušnosti nade vše
Společnost zastávala názor, že nechtěné těhotenství je v prvé řadě problém žen. Mělo-li děvče štěstí, muž přistoupil na zákonem povinované náklady za porod a platil alimenty. Jejich výši a pravidelnost si však určoval sám a odpovědnost za dítě zpravidla nepřevzal. Společnost si v těchto případech chtěla udržet fasádu slušnosti. Dívky tak většinou odjely porodit mimo své bydliště, aby nepřišly „do řečí“ a potupně tam čekaly na slehnutí.
Anonymní porody v porodnicích byl přepych
Neměla-li žena možnost porodit tajně mimo město nebo např. doma s pomocí porodní báby, mohla zvolit anonymní porod v nově zbudovaných porodnicích. Např. vídeňská porodnice, jež ženám umožňovala přivádět na svět nemanželské děti při zachování anonymity, zahájila svou činnost roku 1784. V této instituci také ženy mohly svá novorozeňata přenechat nalezinci, pokud se o ně nedokázaly postarat. Utajení v porodnici se ovšem nabízelo pouze v případě, že se jak za porod, tak převzetí dítěte do péče platilo. Na oddělení placených porodů se žen nikdo neptal na jejich jméno, stav nebo původ. Musely pouze odevzdat zapečetěnou obálku se svým jménem, aby ústav mohl vyrozumět příbuzné v případě úmrtí.
Bohatší si mohly dovolit rodit děti zahalené
Porodnice se nacházela v nemocničním komplexu, a aby do ní ženy mohly vejít nepozorovaně, byla při otevření nemocnice zřízená malá ulička, jež vedla k tzv. „těhotenské bráně“. Zde čekal diskrétní vrátný. Žena v kteroukoli denní či noční dobu zazvonila u brány a za poplatek ji vrátný odvedl na její místo. V první a nejdražší třídě měla žena k dispozici elegantně zařízené samostatné pokojen, do nichž nesměl vstoupit nikdo nepovolaný. Ženy si mohly brát s sebou i své vlastní služebnictvo. Když nechtěly prozradit svou identitu, přiváděly děti na svět zahaleny závojem. V druhé třídě placeného oddělení se o jeden pokoj dělilo více žen a jejich lůžka byla oddělena závěsy.
Pokusní králíci i služky pro všechno se smrtí na jazyku
Nemajetným ženám, které nemohly za porod zaplatit, se dostávalo méně anonymní péče. Musely projít hlavním vchodem a pokračovat do porodnice, kde se v jednom sále tísnilo 50-70 porodních lůžek. V tomto neplaceném oddělení se ženy musely za porod a převzetí dítěte do nalezince zavázat službou. Znamenalo to vykonávat domácí práce pro porodnici, být k dispozici pro výuku porodníků a čtyři měsíce fungovat jako kojné, tj. kojit až 5 dětí v čase od 4 ráno do 8 večer. Jejich práce také obnášela např. vynášet špinavé prádlo a nosit čisté pro cca 200 kojenců, drhnutí podlahy, čištění záchodů, štípání dřeva nebo nošení věder s vodou do patra. A to celé v šestinedělí! Rodičky považovaly za nejvíce ponižující povinnost dát se k dispozici coby „studijní materiál“ pro výuku. Tehdy totiž platilo, že neprovdané těhotné ženy stejně klesly tak hluboko, že ztratily jakýkoli pocit studu. Tato povinnost obnášela také velká zdravotní rizika kvůli nedostatečné sterilitě a nevědomosti. Ženy proto bohužel velmi často zemřely na infekce.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-nalezinec-pomahal-neprovdanym-zenam-350520
https://www.vitalia.cz/clanky/historie-porodnictvi-maloktere-dite-prezilo/
https://www.wikiskripta.eu/w/Historie_babictv%C3%AD_a_porodn%C3%AD_asistence_ve_sv%C4%9Bt%C4%9B
Tajné čekání na slehnutí v ústraní středověkých porodnic
Nemáš ještě účet? Zaregistruj se! | Nepamatuješ si heslo?
V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!