Marrakéš / foto: Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Výlet 4-3-2: Za čtyři dny přes tři města a dva kontinenty. V hlavní roli Barcelona, Marrákeš a Agadir

Čtyři dny, tři města, dva kontinenty a letenky, které nás z Bratislavy dostaly přes Barcelonu až do afrického Maroka.

Stihli jsme noční procházku kolem Gaudího staveb, bloudění v uličkách Marrákeše bez funkčního internetu, tradiční rijád, tržiště plné barev, tříhodinovou cestu autobusem přes hory i odpočinek u Atlantiku.

Někdy není potřeba dlouhá dovolená, aby člověk zažil spoustu nového. Stačí dobře naplánované letenky, trochu odvahy, pohodlné boty a partner, který se nebojí poskládat itinerář tak, že se za čtyři dny podíváte na dva kontinenty. Přesně tak vznikl náš listopadový výlet s názvem 4-3-2. Od 13. do 17. listopadu jsme se vydali z Bratislavy do Barcelony, odtud pokračovali do marockého Marrákeše a nakonec zamířili do Agadiru, kde nás čekal Atlantik, slunce a trochu odpočinku.

Velbloudi v Agadiru jako turistická atrakce
Velbloudi v Agadiru jako turistická atrakce – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Barcelona po setmění. Gaudí, sangria a noční život

Do Barcelony jsme dorazili večer, ale zavřít se rovnou do hotelu nám připadalo jako zbytečné plýtvání časem. Měli jsme před sebou několik hodin a město, které má co nabídnout i po setmění. Vyrazili jsme proto na noční procházku po nejznámějších místech a snažili se během krátké chvíle nasát alespoň něco z jeho atmosféry.

Sagrada Família byla samozřejmě první velkou zastávkou. Monumentální stavba Antoniho Gaudího je nepřehlédnutelná i v noci, kdy osvětlené věže vystupují proti tmavé obloze a působí snad ještě majestátněji než za dne. Barcelona je ostatně městem, kde architektura dokáže člověka překvapovat na každém kroku. Pokračovali jsme kolem Casa Batlló, jejíž barevná a tak trochu pohádková fasáda vypadá, jako by ji někdo vytvořil spíš pro film než pro běžné bydlení, a také kolem Casa Milà, známé jako La Pedrera.

Procházka noční Barcelonou
Procházka noční Barcelonou – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Nechyběla procházka po náměstí, po slavné třídě La Rambla ani zastávka na sangrii. Ulice byly plné lidí, restaurace žily vlastním večerním životem, všude se něco dělo. Barcelona působí příjemně uvolněně, člověk se nemusí nikam hnát, a přesto má pocit, že mu stále něco zajímavého uniká. My jsme se tentokrát trochu hnali, protože náš program byl skutečně nabitý, ale i tak jsme si stihli užít večerní atmosféru a pár příjemných zastavení.

Barcelona byla vlastně jen taková malá ochutnávka. Rozhodně bychom si zasloužili více času, ale i několik hodin stačilo, abychom si připomněli, proč se do tohoto města tolik lidí vrací. Po noční procházce jsme zamířili do hotelu nedaleko letiště. Čekal nás brzký ranní let a další země, která měla být oproti Španělsku úplně jiným světem.

Marrákeš nás pohltil. A na tři hodiny jsme se ztratili

Ranní přelet do Marrákeše znamenal poměrně rychlou změnu prostředí. Z evropského města jsme se ocitli v marocké realitě plné barev, vůní, hluku, obchodníků a nekonečných uliček. Naším cílem byla medina, historické centrum s tržišti a tradičními obchody, kde se dá koupit téměř všechno – od koření a keramiky přes kožené výrobky až po barevné lampy a oblečení.

Ulicemi Marrakéše
Ulicemi Marrakéše – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Marrákeš je krásný, ale rozhodně ne vždy přehledný. Úzké uličky se různě stáčejí, větví, vedou do průchodů a znovu se napojují na další. Člověk má pocit, že už tudy šel, jenže najednou stojí úplně jinde. A když vám do toho přestane fungovat internet, přestože máte data i kartu Global přes Revolut, začíná být z obyčejného hledání hotelu docela slušné dobrodružství.

Po třech hodinách bloudění jsme konečně našli naše ubytování. Tři hodiny! V tu chvíli už jsme byli rádi, že jsme dorazili, a orientační schopnosti jsme raději přestali přeceňovat. Marrákeš nás zkrátka hned první den naučil, že někdy je lepší nechat se unášet, ale jindy by se přece jen hodila funkční navigace.

Lahodné ovocné koktejly připraví přímo před vámi
Lahodné ovocné koktejly připraví přímo před vámi – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Samotné tržiště je ale fascinující. Všude něco voní, svítí, hraje nebo se nabízí. Koření v nejrůznějších odstínech, hromady zboží, barevné látky, ručně vyráběné dekorace, kožené výrobky, keramika. Obchodníci vás oslovují, zvou dovnitř, smlouvají a snaží se zaujmout. Stačí se na chvíli zastavit a člověk má pocit, že se kolem něj odehrává několik příběhů najednou.

K turistickému koloritu patří i pouliční atrakce. Narazíte na muže s píšťalami a kobrami, cvičené opice a další atrakce, která přitahují davy. Je to součást místní turistické scény, ale přiznám se, že pohled na zvířata využívaná pro pobavení návštěvníků ve mně vyvolával spíš rozporuplné pocity než nadšení.

Hadí muži vás oslovují a chtějí peníze a atrakci
Hadí muži vás oslovují a nabízejí atrakci za peníze – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Rijád jako oáza klidu uprostřed chaosu

Po našem několikahodinovém orientačním výkonu nás čekalo příjemné překvapení. Ubytovali jsme se v tradičním rijádu, který byl přesně tím, co jsem si pod marockým bydlením představovala. Zvenku nenápadný dům, uvnitř krásná architektura, zdobené stěny, mozaiky, dřevěné detaily a atmosféra, která vás přenese o několik století zpět.

Rijád je tradiční marocký městský dům, obvykle postavený kolem vnitřního dvora. Zvenku často působí poměrně obyčejně, ale po vstupu se otevře úplně jiný svět. Právě kontrast mezi rušnými uličkami mediny a klidem uvnitř ubytování se mi líbil asi nejvíc. Venku skútry, hlasy, obchodníci a nekonečný pohyb, uvnitř ticho, krásná architektura a místo, kde si člověk může na chvíli odpočinout.

Úchvatná marocká architektura
Úchvatná marocká architektura – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Večer jsme znovu vyrazili do města, tentokrát už bez stresu, že se potřebujeme dostat zpět na ubytování. Zamířili jsme na rooftop, kde jsme si dopřáli večeři s výhledem na Marrákeš. Na stole nechybělo jehněčí, kuskus, dušená zelenina ani kuřecí tikka masala. Marocká kuchyně nás příjemně překvapila, jídlo bylo voňavé, plné chutí a přesně takové, jaké si člověk přeje ochutnat při návštěvě nové země.

Po večeři jsme zamířili na slavné náměstí Jemaa el-Fnaa. A pokud Marrákeš přes den působí jako rušné město, večer se z něj stává něco, co se jen těžko popisuje. Náměstí se promění v jeden obrovský živoucí organismus, který tepe vlastním rytmem. Stánky s jídlem, kouř z grilů, hudba, pouliční umělci, hlasy, světla, vůně koření a davy lidí. Všechno se míchá dohromady a vytváří naprostý chaos, který má ale své zvláštní kouzlo.

Tak trochu jiný svět
Tak trochu jiný svět – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Člověk chvíli stojí, pozoruje a vlastně ani neví, kam se dívat dřív. Někdo hraje, někdo zpívá, další nabízí jídlo, kolem vás proudí lidé a každých pár metrů se odehrává něco jiného. Je to hlučné, divoké, trochu bláznivé, ale přesně ten zážitek, kvůli kterému stojí za to vyrazit do Maroka.

Tři hodiny autobusem přes marocké hory

Další den jsme Marrákeš opustili a vydali se autobusem do Agadiru. Čekaly nás přibližně tři hodiny cesty, které se ukázaly být mnohem zajímavější, než jsme čekali. Maroko totiž není jen medina, tržiště a turistické hotely. Jakmile člověk vyrazí za hranice rušných měst, začne poznávat úplně jinou tvář země.

Cesta vedla přes hory, kolem vesnic a krajiny, která se postupně měnila. Z okna jsme pozorovali pastevce, kozy, ovce a jednoduchá obydlí, která často působila velmi skromně. Některé části krajiny byly vyprahlé, domy hliněné, podmínky místních obyvatel na první pohled poměrně náročné. Vedle míst, která jsou přizpůsobená turistům, existuje úplně jiný svět, kde se život odehrává v mnohem jednodušších podmínkách.

Po třech hodinách jsme dorazili do Agadiru. A změna byla opět výrazná.

Agadir: moře, promenáda a hotel, který pamatuje lepší časy

Agadir je oproti Marrákeši úplně jiný. Přímořské letovisko, široké ulice, hotely, promenáda a dlouhá pláž. Město působí moderněji, je vidět, že se stále rozvíjí a staví. Na některých místech vyrůstají nové budovy, hotely a turistické projekty, takže stavební ruch je jeho poměrně výraznou součástí.

Ubytovali jsme se v hotelu Caribbean Village Agador, který už má své nejlepší roky zřejmě za sebou. Žádný luxusní nový resort, ale rozlehlý areál, který pamatuje dobu, kdy podobné hotely zažívaly svůj největší rozmach. Některé věci by si zasloužily opravu či modernizaci, přesto jsme měli vše potřebné a po náročném programu v Marrákeši nám vyhovovalo, že můžeme trochu zpomalit.

Agadir jsme poznávali hlavně procházkami. Promenáda podél oceánu je ideální na večerní toulání, posedávání v restauracích a pozorování místního života. Turistů je tu dost, ale město působí jinak než Marrákeš. Méně intenzivně, více dovolenkově.

Moderní přímořský Agadir
Moderní přímořský Agadir – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Samozřejmě i tady jsme se setkali s nabídkami, které člověk na turistických místech tak trochu očekává, ale ne vždy jsou příjemné. Večerní nabízeči drog se nás bez ostychu pokoušeli oslovovat přímo na promenádě. Stačilo odmítnout a pokračovat dál, ale i to patří k realitě některých turistických destinací.

Přesto se mi Agadir líbil. Je to místo, kde si člověk může po poznávání města opravdu odpočinout. Sednout si, dát si něco dobrého, projít se podél moře a nikam nespěchat.

Lanovkou nad Agadir za úchvatnými výhledy

Jedním z výletů, které jsme si v Agadiru naplánovali, byla jízda lanovkou na pevnost nad městem. A rozhodně jsme neudělali chybu. Už samotná cesta nahoru nabízí krásné výhledy, ale to nejlepší čeká na vrcholu, odkud se Agadir rozprostírá před vámi v celé své šíři.

Moderní lanovkou až k pevnosti
Moderní lanovkou až k pevnosti – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Pod námi se rozkládalo město, dlouhá pláž, přístav, hotelové komplexy a Atlantik, který se táhne až k obzoru. Je to úplně jiný pohled na Agadir než z promenády. Najednou vidíte, jak je město rozlehlé, jak se rozvíjí a jakou roli v jeho životě hraje oceán.

Na vrcholu se nachází kasba, historická pevnost připomínající původní Agadir. Město totiž v roce 1960 zasáhlo ničivé zemětřesení, které zničilo velkou část původní zástavby a připravilo o život tisíce lidí. Dnešní Agadir je proto z velké části nově vybudovaný a jeho vzhled se od tradičních marockých měst výrazně liší.

Výhledy z pevnosti byly úchvatné. Modrý oceán, široké pobřeží, město pod námi a příjemné počasí. Na chvíli jsme jen stáli a dívali se.

Výhledy, které nám vzaly dech
Výhledy, které nám vzaly dech – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Atlantik v listopadu? Stačí smočit nohy po kolena

Samozřejmě jsme nemohli vynechat ani moře. Když už jsme u Atlantiku, bylo by škoda nevyzkoušet, jaké je koupání v listopadu. Pláž v Agadiru je dlouhá, široká a na první pohled lákavá. Jenže samotný oceán nás úplně nepřesvědčil. Voda nebyla příliš čistá a její teplota kolem 20 °C byla pro milovníky teplého koupání spíš osvěžující než příjemná.

Zajímavé je, že teplota Atlantiku u Agadiru se během roku příliš nemění. Ani v létě tedy nemusíte čekat vyloženě vyhřáté moře jako v některých středomořských destinacích. Pro někoho ideální na surfování nebo osvěžení, pro mě spíš na rychlé smočení a návrat na pláž.

Přesto jsme si chvíli u vody užili. Slunce, písek, oceán a příjemných zhruba dvacet stupňů vzduchu v listopadu jsou přece jen mnohem lepší než sychravé počasí doma. A i když koupání nebylo úplně podle našich představ, Atlantik má své kouzlo. Jeho vlny, šířka a pocit, že stojíte na pobřeží obrovského oceánu, jsou jiné než u běžného moře.

Marocká večeře s hudbou jako skvělá tečka za čtyřdenním dobrodružstvím

Poslední večer jsme si dopřáli tradiční marockou večeři, která se stala jedním z gastronomických vrcholů celého výletu. Marocká kuchyně je plná vůní, koření, zajímavých kombinací a chutí, které člověk doma běžně nezažije. A právě ochutnávání místních specialit patří k tomu, co mě na cestování baví nejvíc.

Přehlídka chutí a vůní
Přehlídka chutí a vůní – Foto: Eva Mizerová, se souhlasem Evy Mizerové

Večeři doprovázel místní hudebník, takže jsme si užili nejen jídlo, ale také příjemnou atmosféru. Tradiční hudba, marocké pokrmy, večerní posezení a pocit, že máme za sebou několik opravdu intenzivních dní. V tu chvíli jsme si uvědomili, kolik jsme toho vlastně stihli.

Barcelona, Marrákeš a Agadir. Každé město úplně jiné, každé s vlastní atmosférou, a přesto se nám podařilo během několika dní zažít jejich nejzajímavější tvář. A právě takové výlety mě utvrzují v tom, že cestování nemusí být vždy o dlouhé dovolené. Někdy stačí dobře poskládaný itinerář a chuť vyrazit.

 

Zdroj:

Autorský článek

Výlet 4-3-2: Za čtyři dny přes tři města a dva kontinenty, v hlavní roli Barcelona, Marrákeš a Agadir

V diskuzi není dosud žádný příspěvek. Napiš ten první!