Pohádka: Děsivá tajemství opuštěné šumavské usedlosti

Už dlouhá léta se nikdo nechce k Pohádce přibližovat, natož aby ji začal obývat. Někdo dokonce věří, že je dům prokletý. K usedlosti Pohádka dojdete z osady Bradné, kde také končí silnice. Odtud vede kamenitá pustá cesta do nedalekého lesa. Hlubokým lesem vás pak tato cesta dovede na louku, kde spatříte skupinu starých stromů, které obklopují rozpadající se dům – Pohádku. Její střecha je porostlá mechem, okna vysklená, štít zborcený. Usedlost se nachází na samotě – k nejbližšímu stavení je to zhruba půl hodiny rychlé chůze. Přístupovou cestu k domu už takřka nenajdete, je zarostlá a promáčená, stejně jako celé okolí Pohádky. Místy to zde připomíná močál.

Odvážlivci se vydávají dovnitř ponurého stavení. Zde se člověk ocitne mezi vlhkými stěnami, které se pomalu bortí. Také na nich můžete spatřit podpisy a vzkazy návštěvníků – někteří zde dokonce přenocovali. Místy jsou v Pohádce zhroucené stropy, vaše kroky se někde zaboří do starého zapařeného sena. Všude přítomná tíseň a smutek se vám vryjí pod kůži.

Proč však zůstávala Pohádka opuštěná? A proč že je prokletá? Abychom na tyto otázky nalezli odpovědi, musíme se vrátit do minulosti, do 19. století. Tehdy v lese poblíž Pohádky žila v opuštěném stavení jistá žena, kterou lidé z blízkého okolí považovali za podivínku. Časem se o ní začalo vyprávět, že je čarodějnice. V noci se z jejího dom uměly ozývat podivné zvuky, veškeré zlo měla údajně na svědomí právě tato žena. Na jaře roku 1828 zachvátí Strážov požár, který zničí několik domů. Místní obyvatelé vidí spojitost s neštěstím a čarodějnicí. Proto míří k jejímu stavení, z něho ji vyženou a na louce, kde dnes stojí Pohádka, ji ukamenují. Umírající nešťastnice údajně objímala strom, který u Pohádky roste dodnes. A právě tehdy se začíná hovořit o prokletí louky, kde dnes najdeme Pohádku.

Pohádka patřila německé rodině Pangerlových, která ji nazývala Christlhof. První domy zde byly postaveny už v 16. století, samotná Pohádka však vyrostla až v 19. století. Po druhé světové válce z ní byla německá rodina vyhnána. A dům začal pomalu pustnout. Za nějaký čas se však v Pohádce vystřídá hned několik majitelů – všichni zde měli údajně vydržet jenom krátkou dobu. První obyvatele potkal zlý osud – muž se tu oběsil a jeho manželka zešílela. Další majitelé trpěli zlými sny a předtuchami. Stavení zůstalo opět dlouho opuštěné.

Roku 1991 začal Pohádku obývat Ivan Roubal – muž, který byl v roce 2000 odsouzen na doživotí za spáchání pěti chladnokrevných vražd v Praze mezi lety 1992 až 1994. Na samotě plánoval Roubal chovat jeleny, zůstal však pouze u chovu prasat, drůbeže a páru koní. Na obyvatele blízkého Čachrova působil jako milý muž.

Roubalovi bylo prokázáno pět vražd, ovšem údajně jich měl na svědomí o dvě více. Zavraždit měl také, a to v Pohádce, svého známého Františka Hepnera a jeho družku. Tento pár se jednoho dne záhadně ztratil a Roubal zanedlouho rozprodal jeho jmění a přivlastnil si jeho auto. Tělo Hepnera a jeho přítelkyně se nikdy nenalezla. Roubal se však měl svěřit svému synovi, že pár zavraždil, mrtvoly pak hodil prasatům na Pohádce, čímž dokonale zahladil stopy.

V roce 1994 začal být Roubal trestně stíhán. Vrah proto prchal z Pohádky, kde zanechal všechna zvířata. Ta po několika týdnech uhynula, jejich kosti zde prý můžete vidět dodnes. Pohádka už zůstala opuštěná. Dnes se do ní vydá jenom pár odvážlivců, kteří zde někdy i přenocují. Většinu lidí však ponuré stavení děsí. Údajně se tu ozývají i tajemné zvuky. Pokud vám odvaha nechybí, můžete si sami ověřit, co je na tom pravdy.